Historie

Proč Bencilla a co tomu předcházelo?

Již od útlého dětství mě provázel nějaký ten čtyřnohý kamarád a velká láska ke zvířátkům, zejména však ke psům. Maminka ze mě hodně šílela, když jsem každou chvíli přinesla domů zatoulaného pejska, kočičku, ale i žáby, užovky nebo obyčejného polního hraboše. Tak jsem nakonec dostala svého vlastního pejska, byla to velmi chytrá fenka- kříženeček, taková ta opravdu pouliční směs, jmenovala se Puntina. Žila s námi 12 let. Studovala jsem tehdy střední školu a dalšího pejska mi rodiče nepovolili - prý studium je přednější. Tak jsem chodila aspoň pomáhat do ostravského útulku, pomohla najít nové majitelé pro některé pejsky a venčila psy sousedů v našem domě . Věděla jsem, že vlastního pejska si mohu pořídit, až budu "na vlastních nohách".

Když měl syn 5 let, usoudila jsem, že nastal ten správný čas pejska si pořídit. A tak přibyl další člen rodiny - jezevčík Ben. Žil s námi téměř 13 let a vždycky říkám, že právě on za všechno může, že mám dnes takovou psí smečku. Rozloučit jsme se s ním museli na Silvestra 1997, dovedete si jistě mnozí představit, jak asi vypadaly "oslavy" vítání nového roku, když vám odešel milovaný člen rodiny!

Bylo 5.ledna 1998 a manžel prohlásil: ".....prosím tě, sežeň si nějakého psa nebo se z tebe zblázním, kdo se má na tebe dívat, když pořád brečíš..." A tím to všechno začalo.

Rasu jsem už měla rozhodnutou a také to, že chci pouze s PP. 10. ledna jsem si jela do CHS z Českého lesa ve Zbirohu, pro fenečku bígla - Cillu . Když jsme dorazili na místo, nemohla jsem se dočkat, až budu držet v náručí svou malou Cilinku. Avšak při příjezdu mě zaujalo ještě něco - najednou z ohrady se na mě sápe fenka, pro mě neznámého plemene, s nádhernýma dlouhýma ušima a velmi přátelským, ušlechtilým pohledem. Byla jsem seznámena s plemenem - Bernský honič.

Toto plemeno mě natolik uchvátilo, že za tři měsíce přibyla do naší rodiny i fenka bernského honiče - CHristine Moravia Bray.

Bydleli jsme v panelovém domě v centru Ostravy, na delší venčení, vyběhání jsem musela jezdit s Cilkou a Kristýnkou na louku na kraji města. Už tehdy jsem se utvrdila, že chovem bíglu se určitě zabývat nechci, že mi stačí jen Cilka, když jsem jí nemohla chytit, přimět k tomu, že už musíme domů, když jsem jí dvě hodiny naháněla kolem domů a nenechala se odvolat, ani odchytit kolemjdoucími lidmi...byla hodně tvrdohlavá a trvalo mi dva roky, než se mi jí podařilo vychovat k nějaké poslušnosti.

Plemeno bernského honiče, pro jeho klidnější, lehko vychovatelnou, jemnou povahu mě uchvátilo natolik a touha odchovat štěňátka a eventuálně rozšířit mojí smečku rozhodla, že jsme využili možností postavit si vlastní dům se zahradou.

Ihned po nastěhování do nového domku jsem si jela opět do Zbirohu pro další fenku bernského honiče Dáju ze Špitálek, pak přibyl Lonne Moravia Bray a smečku pak rozšířila Agáta Bencilla, první narozené štěně naší CHS Bencilla. Měla jsem svých pět vysněných psů!

A proč se naše chovatelská stanice nese název BENCILLA?

Ben - jméno mého prvního vlastního psa - jezevčíka (byl bez PP a tak se nikdy nezapojil do reprodukce)
Cilla - fenka bíglice - nebyla uchovněna (bohužel měla vadu skusu)- rozloučili jsme se s ní v roce 2008, dožila se 11,5 let.

Benem a Cillou to všechno začalo, nikdy na ně nezapomeneme - jejich jména nesou všichni naší potomci odchovaní v naší chovatelské stanici - BENCILLA.

VÍTEJTE NA STRÁNKÁCH NAŠEHO CHOVU TOHOTO ÚŽASNÉHO PLEMENE - ŠVÝCARSKÝCH HONIČŮ, seznamte se s našimi současnými psy, jejich výstavními úspěchy, přečtěte si jak to bylo s těmi, se kterými jsme se už museli rozloučit, dalšími, kteří naší smečku postupně rozšířili, našimi odchovy , plánovanými vrhy a dalšími zajímavostmi z dění naší psí smečky.

Vážní zájemci o toto ušlechtilé plemeno -neváhejte nás kdykoliv kontaktovat, velmi ráda vám poskytnu bližší informace, poradím, pomůžu ve vašem rozhodování.


ŠVÝCARSKÝ HONIČ BYL, JE A BUDE MOJE VELKÁ LÁSKA!

Ale jezevčíkem to všechno začalo a jezevčíkem jednou můj chov skončí. V prosinci roku 2020 jsem odchovala poslední vrh bernských honičů a to byl můj úplně poslední vrh tohoto úžasného, ušatého plemene. 

A proč? Musím být soudná ke svému věku, je to přece jenom větší plemeno a nejsem schopna mu už dát vše, hlavně pohyb, delší procházky a nemůžu si s nimi už ve výstavním kruhu sama zaběhat. Proto jsem zvolila plemeno malé a mému srdci také blízké a to jsou mini jezevčíci, trpasličí a králičí. A tomuto plemeni se budu nadále plně věnovat, odchovávat štěňátka a soutěžit ve výstavních kruzích!